Malé Karpaty a Považský Inovec

Fotečky a zřejmě moc podrobný popis našeho 5ti-denního MTB tripu.

 

Plánování (úvod)

Ani nevím, kde se vzal nápad na přejezd Malých Karpat, ale protože se nám nepodařilo sehnal lidi na Gardu, tak jsme si na prodloužený víkend začali plánovat tento přejezd. Hlavní plánovač byla Markéta a já se ji hlavně snažil krotit.

 

Jako podklady pro trasu jsme použili již projetou a popsanou trasu http://trasy.gpsteam.eu/index.html?trasa=2 http://trasy.gpsteam.eu/index.html?trasa=3, kterou jsme dle sehnaného ubytování rozdělili do tří dnů (s tím, že třetí den je krátká trasa a půjdeme omrknout Bratislavu).

 

Končit akci v sobotu přišlo Markétě trocha blbé, tak se připlánoval výlet na Považský Inovec (na dva dny).

 

Vzhledem k tomu, že část plánovaných tras vedla mimo značené cesty (po lesních cestách), tak jsem si zapůjčili GPS navigaci a připravili si do ní záznamy tras podle kterých jsme chtěli jet. Záznamy jsem dělali na cykloserveru – pro první tři dny jsem jen drobně upravili záznam který již projela skupinka před námi a pro Považský Inovec jsme si naklikali trasy přímo na cykloserveru (s tím, že některé kopce a nesjízdné úseky objedeme po lesních cestách).

 

První den - mapa

Do Nového Města nad Váhom jsme dojeli autem a to nechali na 5 dní zaparkované u kempu Zelená voda. Samozřejmě se nám podařilo z Ostravy vyjet včas, takže jsme kolo nasedali až kolem jedenácté.

Zatím co jsme ukrajovali první kilometry, tak jsem se snažil seznámit s GPSkou a zjistit jak vlastně podle ní navigovat (postupně jsem ale objevil vychytávky typu „orientace mapy dle směru jízdy“, které navigaci značně usnadnili).

V první části jsme po žluté vyšlapali nad Višňovou, ze které jsem při sjezdu uhli na trail Eldorádo (moc pěkný trail).

Poté následoval výšlap na Čachtický hrad, kde jsme udělali pauzu a nafotili spoustu fotek.

Pak po modré turistice. Většinou to byla pěkná pěšina, ale před Velkým Plešivcem začala dost stoupat (takže došlo i na větší tlačení). Poté následoval sjezd do Prašníku (kde došlo na menší občerstvení).

Z Prašníku jsme po lesních cestách vystoupali opět na hřeben a po něm jsem si udělali okruh do Dobré vody, ze které jsem se poté vraceli zpět na první ubytování. To jsme netušili, že to nejlepší z prvního dne nás teprv čeká.

Na ubytko jsem totiž dorazili až v devět a chatařovi se nedalo dovolat a u sebe taky nebyl. Naštěstí nás ubytovala a pohostila skupinka Slováků, kterým se podařilo v sedm večer chataře odchytit a byli tedy ubytovaní (naštěstí jim někdo vypadl, takže měli volno).

 

Druhý den mapa

Druhý den jsem se vrátili zpět do Dobré vody a pokrčovali po trase. Trasa vy se dala nejspíše charakterizovat jako přesun na další spaní. Oproti prvnímu nebo třetímu dni byla celkem nezáživná – vedla hlavně po lesních cestách a značnou část i po asfaltu.

Zajímavý začala být až poslední část cesty, kdy nás začala nahánět bouřka a začalo pršet. Naštěstí nepršelo dlouho a my jsme zrovna byli schovaní v lese. K dešti se nakonec přidali i kroupy.

Ze sedla skalka se dalo objet Horný vrch přes oboru – mělo to ale háček v tom, že se museli přes plot přenést kola (naštěstí tam byl udělaný žebřík).

Z obory jsme vyjeli na nádherný trailík (škoda že byl do kopce), který nás dovedl až nad ubytko, kam jsme za pár minutek sjeli.

V případě opakování by možná stálo zato zvážit variantu jet ze sedla Uhliská na sedlo skalka po modré (sjezd do Sološnické doliny a následný vyšlap nebyly žádné terno).

 

Třetí den mapa

Déšť. Celou noc a dopoledně prochcalo. Protože jsme měli naplánovaných jen asi 40km tak jsem čekali na chatě až/jestli přestane a kolem druhé odpoledne se nám tedy podařilo vyjet.

Hned na začátku se mi podařilo přehlédnout odbočku a tak jsme vytlačili kola až na Skalnatou (nabrali jsme na 300 metrech přes 100 metrů výškovejch) – jsou tam prý nádherné rozhledy, ale my v oparu po dešti neviděli nic :(.

Poté následoval sjezd přes jedno sedýlko na sedlo Baba, kde nás kupodivu pustili do restaurace na oběd.

Z Baby jsme pokračovali do Bratislavy. Čím jsme se blížili víc, tím víc jsme začali potkávat cyklistů a hlavně různých značených MTB tras. Asi by stálo za to to tam více projezdit a ne jen profrčet nejkratší cestou do města (bohužel ta nejkratší cesta byla od Bieleho Križa hlavně sjezd po asfaltu).

Do Bratislavy jsme tedy dojeli v sedm večer, takže z prohlídky města nebylo nic a razili jsme na vlak do Leopoldova (kde jsme měli domluvené ubytko).

 

Čtvrtý den mapa

Čtvrtý den nastal klíčový zlom z pohledu navigace. Zjistili jsme že předklikaná trasa ani mapové podklady GPSky (nakonec ani v telefonu) neodpovídají realitě (zřejmě došlo přeznačení tras). Naštěstí jsme celý den měli jet po červené prakticky až na ubytko. Dojeli jsme vyjímečně brzy, takže po večeři Markéta zavelela, že si ještě zajedem na zříceninu Tematín, která nebyla v plánu. Nakonec jsme až k němu nejeli – v půlce cesty byl pěkně vidět a shodnotili jsme, že dál nemá moc smysl jezdit.

 

Pátý den mapa

Pátý den jsme měli za cál zdolat vrchol Inovec. Cestou jsme se chtěli vyhnout Preľačině, kde se asi kilometr přenáší kolo. Ale netrefili jsme správnou objízdnou cestu (v podkladových mapách GPS nebyla vůbec žádná lesní cesta – natož křižovatka). Z turistiky jsme uhli správně, ale poté na křižovatce lesních cest již ne:(. Takže jsme se po 3 hodinách „bloudění“ v lese vrátili zpět na trasu a dost otrávení, takže se nám dál už ani nechtělo (příště to kolo raději ten kilák ponesu – aspoň to bude změna a nebude to i rychlejší). Po domluvě jsme teda sjeli z hřebene nad Kálnicu, kde je postaven pěkný bike-park. Čehož jsme využili a po modrém trail „EN Ďuro“ jsme sjeli dolů (jen klopenky a pumpy).

Pak už následoval jen dojezd k autu, naložení kol a odjezd domů.

 

Shrnutí

Nádherné lesy (hlavně lesy – pač jsme se 90% času pohybovali v lese). Na podzim ty bukoviny musí být super.

Na trase se nedá vyhnout tlačení kola. Ti s lepší fyzičkou by ho měli tlačit ale jen minimálně (nám k tomu ještě docela napomohlo blátíčko které jsem potkávali celou dobu a prakticky jsme po něm tak nějak jeli většinu doby v terénu)

Nejvíc se mi asi líbil 4tý den. To se mi jelo nejlíp (trasa byla i pro mě na pohodu a taky jsme nejeli v časovém presu). Každý den se dalo najít něco pěkného a pozitivního, ale taky pár záludností (a co se týká +- hodnocení jednotlivých dní, tak za mě to byl 4tý). Tím samozřejmě neříkám, že Karpaty byli špatné.

Pro fyzicky lépe připravené jedince by neměl být problém přejet Malé Karpaty během dvou dní.

Ten co naviguje a má GPSku by měl minimálně ve sjezdech jet první (když zjistí že je mimo, může ještě zastavit zbytek než sjede o několik km níž).

Ideální pro milovníky headů a zřícenin - je jich tam opravdu hodně.

 

Určitě se plánujeme někdy vrátit a snad i ve větším počtu (škoda, že se nikdo nepřidal - výlet opravdu stál za to)

 

celkem 243 km 5913 m  
den ujeto stoupání track
čtvrtek 62.7 km 1527 m odkaz
pátek 58.4 km 1510 m odkaz
sobota 38.1 km 1006 m odkaz
neděle 52.5 km 1559 m odkaz
pondělí 31.3 km 611 m odkaz

 

PS: nějak jsem se rozepsal. Doufám že se najde alespoň jeden obětavec, který to přetrpěl až sem.

6. květen 2014

Komentáře

Pro vložení nového komentáře se musíš nejdříve přihlásit.

Mick
Mick Pátek 16. květen 2014 01:33 • 5

Přesně takhle si představuju report z akce, podle tohodle se dá z fleku vyrazit. Dobrá práce. A "výlet" taky parádní :)

Doktor
Doktor Čtvrtek 15. květen 2014 12:22 • 4

6km převýšení....všechna čest :-)

Kachna
Kachna Pátek 09. květen 2014 10:40 • 3

Hodně pěkný počin. Inspirativní, Díky

Navrc
Navrc Čtvrtek 08. květen 2014 15:04 • 2

Hrubešku, hrdě hlásím, že jsem to přečetla až do konce :))) Máte krásné fotky, k některým jsem se musela vrátit i dvakrát. A ten tvůj detail přes celý záběr .... rrrrrr, kocour.

Marie  Macková
Marie Macková Středa 07. květen 2014 11:42 • 1

Peťo a Markéto, klobouk dolů, nádherné fotky, vyčerpávající informace. Příště jedu s vámi. Čachtice a iné zrúcaniny jsou moje srdeční záležitost. Něco jsme kdysi dávno pročundrovaly se ségrou.