Klettersteige - Kaiser Franz Josef

Ahoj všichni,

tak jsem tady s dalším článkem o jedné rakouské ferratě, která se nachází v Eisenerských Alpách, cca 180km za Vídní směrem na Bruck an der Mur a Leoben. Jedná se o ferratu Kaiser Franz Josef, která se nachází za starým hutnickým městem Eisenerz a je označována obtížností D. Délka ferraty je 860m a je orientována na jih, což se později ukázalo jako největší problém :)

Příjezd k jezeru Leopoldsteinersse (09.00) , kde je parkoviště a nástup k ferratě. Nástup zabral asi 20minut. Mezitím jsme si prohlédli jezero a informační tabule, které upozorňují na minimálně 2 litry vody na osobu do stěny. (Pozn. měli jsme každej 3l a stejně jsme skoro zdechli )

První délka - poměrně drsné šplhaní a dva úseky ohodnoceny jako D (Později na jednom ,,rastplatz" jsme se bavil s rakušanem a ten místo ohodnotil pouze slovy: ,,double D - very difficult" ). První rastplatz a první možnost úniku z ferraty,ale my jsme pokračovali dále,slunce zatím pralo celkem dobře.

Následoval odpočinkový trek lesem k další části ferraty. Předbíhají nás asi dvě skupiny rakušanů,jedni nemají radši ani helmu. Zase trochu ostřejší šplhání v částech C až C/D, trochu se začínám potit a slunko už pere celkem brutálně.

Následuje druhý rastplatz, kde si dáváme svačinu a hledíme na rakušáky jak si to valí nahoru poměrně celkem rychle. V této chvíli jsem měl ještě ideu že na oběd jsme nahoře a pohoda. Inu byl jsem daleko od pravdy, lézt skoro přes poledne v jižní stěně se prostě nevyplácí, síla přímo úměrně odpadá a místo ní se dostavují potoky potu. Rukavice jsem si pro jistotu zapoměl a tak ruce namáčím alespoň v magnéziu a lehčí části se snažím přelézt čiště, neboť ruce začínají na ocelovém laně protestovat.

Přilézáme na třetí rastplatz, který ovšem není ve stínu a tak se moc dlouho nezdržujeme. Následuje celkově nejtěžší část ferraty. Asi 100m úsek v plotně ohodnocené C/D se sluncem v zádech. Zde ztrácíme nejvíce času jelikož pomocí lana dobírám známou, která leze s náma a prostě si to už ,,nedává". Po 20m kouscích se postupně posunujeme přes tento úsek a já na něm vypouším svou poslední duši .

Naštěstí následuje další část treku lesem, kde je alespoň chvíli stín a my svačíme. V této části mi došla polovina vody. Více než hodinu jdeme k poslední části ferraty a to už jsme na sračku. Známá která se nadopovala (po tom co jsem ji vytahal po laně nahoru) magnéziem letí nahoru jak utržená a my ji pomalu dolézáme po čtyrech.

Poslední úsek šplhu ohodnocený B/C už není tak strašný i když únava se dostavuje. Vylézáme nahoru co jen to jde a vychutnáváme si nádherný výhled do okolí, který kazí jen vytěžená pyramida ve městě. Lahůdkou na konci ferraty je vzdušný traverz, který zde sice neplní žádnou postupovou část ale i tak si ho zkoušíme . Celková doba lezení až na tohle místo nám trvala asi 6 - 7 hodin. Dostavuje se krize s vodou a tak šetříme a hledáme sestupovou trasu, která by měla zpět k parkovišti trvat 2 hodiny. I když jsem nematuroval z matematiky tak jsem si dokázal představit jaký bude asi úhel sestupu. Sejít 900m za 2 hodiny to asi nebude jen tak .

Sestup není tak strašný jak jsem si myslel, ale začíná se kazit počasí,zhruba v polovině sestupu, kdy už je úhel přesně takový jaký jsem nechtěl přichází pravá horská bouře se vším všudy. Tím myslím blesky,hromy,kroupy a pořádný déšť. Rychle nasazuji helmu, protože kroupy docela bolí a v prudkém dešti zahajujeme prdeling a valíme co nejrychleji dolů. Když cestou potkáváme ocelové lano nikdo z nás se ho v bouřce neodváží ani podržet .

Dolů již přicházíme (18.00) za mírného deště i když v botech mám rybník, šel jsem to v kraťasech a do bot mi nateklo vrchem . Původní plán zůstat zde do zítřka opouštíme a vysušený jak tresky a spálený od slunka jedeme domů.

Myslím, že více prozradí následující fotogalerie

S přáním příjemného dne

Váš Doktor